Ohnivé nářadí

tyč/fagule, poi, pochodně, vějíře ...

Hořáky všeobecně:

   Všeobecně platí čím větší koule na na konci jakéhokoliv nářadí, tím to déle vydrží a také to vydrží větší rychlosti. Proti tomuto je váha. Takže čím větší váha hořáku nebo-li omotávky ( i s nasáklým palivem), tím je rekvizita hůř ovladatelná a je to náročné na fyzické síly. Z toho vyplývá, že jsme mezi dvěmi protichůdnými věcmi a vlastně pořád hledáme kolik nejméně omotávky použít, aby to ještě hořelo. Není totiž problém ji tam dát spousty a pak fyzicky při vystoupení odumřít. Do určité velikosti omotávky hořák zháší již při rychlejším točení. Orientačně to je kolem délky 75 cm kevlaru, pokud je namotaný ve válci. Jakmile přesáhneme "zhášecí hranici" jedná je již jen o výdrž v délce hoření na jedno namočení. Jako doplnění uvádím, že válečková konstrukce je pro výrobu nejjednodušší, ale ostatní typy hořáků hoří lépe.

   Materiál: Prostě kevlar, pokud někdo dělá ohňovky déle, tak si určitě pořídí kevlar. Šermíř si také pořídí meč a nešermuje s obroušenou pásovinou a navařenou příčkou z armovacího železa. Je výjimka pro tyč, která se používá bojově, tam je možná namotaná riflovina, či něco hodně podobného. Zvláště když se do hořlavé části seká ostřím. Ale i tak je nebezpečí odlétávání hořících kousku. Tedy pokud to není záměrem.

   Také je možno použít kamnářskou skleněnou ucpávku. Prodává se ve formě lana. Je podstatně levnější, ale je těžší. Pro začátečníky je dobrá. Má hodně velkou životnost.

   V žádném případě nepoužívejte starší provedení kamnářské ucpávky z azbestového lana. Azbest je karcinogenní a vlákna se při točení z omotávky vyprašují.

   Nový hořák z kevlaru je nutné zajet. Prostě, tak prvních 10 - 20 minut pořádně nehoří, pak se zajede a vše je ok na další dlouhá léta. Aby vydržel opravdu dlouho, je dobré ho nenechávat úplně vyhořet do konce nasáklého paliva. Jakmile při točení zhasne, už ho dál nezapalovat a zbytek paliva nechat vyvětrat.

  

Tyč/fagule:

   Je to hůl, která má hořáky na obou koncích. Hned v úvodu bych chtěl říci, že existují dva směry z kterých točení vzniklo. Žonglérský a šermířský/bojový.

   Pro žonglérský styl se ponejvíce používá délka hole 100-150 cm a tenký průměr 12-16 mm tak, aby se tyč dala protáčet mezi prsty. Tyč je vlastně dělaná na různé triky. Může se s ní točit v jedné ruce, prohazovat, žonglovat se 2-mi, či 3-mi tyčemi. Základ je malá váha. Tím jsou omezené velikosti hořáků, takže s touto tyčí je omezené velmi rychlé točení. Tedy točit rychle lze, ale oheň zhasne. Tato věc je hodně podmíněna obvodovou rychlostí. To znamená při malé délce tyče je obvodová rychlost menší než u dlouhé tyče a to i při větších otáčkách.

   V Polynézii používají domorodci tyč, dlouhou asi jeden metr a s ní točí velmi rychle. 

Při polynézských slavnostech vystupují muži s tyčí, skuteční mistři se dvěma. 

   Dále se hůl používá pro kontaktní točení, kdy se jakoby různě odvaluje po těle. Při točení zůstává pořád střední částí ve styku s tělem.

   Pro šermířský/bojový styl se používá ponejvíce dlouhá hůl 160-200 cm, s průměrem 2,5-4 cm. Pokud je tyč delší, než je výška postavy, začíná být její kontrola problém. Při svislých otáčkách si začínají konce brnkat o zem, Pokud se tak stane při přehmatu a to zvláště za zády, tyč odlétá do dáli. Pokud je to tyč na boj s níž se občas jen zatočí, je vhodný průměr k těm 4 cm. Pokud je to tyč v konečném důsledku používaná na točení je vhodný průměr 2,5 cm. S touto tyčí se dá velice rychle točit. Množství triku je omezené asi na 10 základních prvků, ale pro samostatnou choreografii stačí. Velice hezké jsou synchronizace třeba 3 účinkujících, různé obrazce atd.

Zde je vyobrazená kontaktní hůl od www.flammaaeterna.com

 

Poi/řetězy:

   Absolutně nejpoužívanější nářadí pro ohničkáře. Prostě na jednom konci řetězu je nějaký válec nebo koule ze savé omotávky, která se namočí do paliva a při točení pak hoří a dělá ty známé ohnivé kruhy. Druhý konec je zakončen nějakým okem nebo řemínkem, který se buď navleče na prsty, nebo na zápěstí. Technika je tak často popsaná jinde, že to více nebudu rozepisovat. Pojetí točení s poikami je více vhodné pro ženy, kdy se k točení přidá ladný elegantní pohyb těla. U mužů je k tomu nutno dodat více energie, aby vystoupení mělo patřičný říz.

    Zde je vyobrazení několika možných vzorů. My osobně používáme opičí pěsti.

 

Válečky - kevlar 7x75 cm od www.zonglovani.cz      Věže - kevlar 5x150 cm od www.zonglovani.cz   

 

 

Opičí pěsti - lano 120 cm od www. zonglovani.cz          MoonBlaze od www.flammaaeterna.com      

   Stručná historie: Poi pocházejí z Nového Zélandu. Tamní obyvatelé Maoři používali poi jako prostředek k získání ohebnosti, síly a k dosažení lepší koordinace pohybů. Takto získanou dovednost využívali ženy pro práci na tkalcovských stavech a muži pro boj. 

V současnosti kupříkladu ženy vystupují na polynezských slavnostech, a ty šikovné zvládnou dva motýlky. Každý motýlek v jedné ruce.

   Pozn: Pěkně to měli rozdělené. A kdyby muži používali pro trénink pochodně, to by teprve měli svaly.  :-))
  

Ohnivá lana:

   Ohnivá lana díky své délce zapálené části dokáží vytvořit zajímavé ohnivé plochy.

Naproti tomu hoří kratší dobu. Vzhledem k tomu, že hořící část zasahuje blízko ruky, je s nimi nutno točit až do úplného uhasnutí.

Ohnivá lana - lano průměr 14mm od www.zonglovani.cz

  

Pochodně:

   Opět věc, která vznikla mezi šermíři, kdy obvykle večer při vystoupení se bojuje s pochodněmi. Prostě bojovník s mečem si vzal do ruky pochodeň, aby lépe viděl a mohl ji pak použít pro kryty nebo útok. Toto má reálný základ v minulosti, narozdíl od boje s hořící tyčí, kdy toto víceméně spadá do oblasti fantazy. Celková délka pochodní je různá. Pod 70 cm je oheň již blízko ruky, nad 90 cm jsou již hůře ovladatelné.

   Navíc existují historické tance s pochodněmi, ale v tomto případě se s nimi netočí, ale drží se svisle. Je to jedna z variant podobně jako tanec s šátkem či růží.

   Točení s pochodněmi. Prostě jednou jsem vzal takové dvě bojové pochodně, zapálil a zatočil,  :-))  Od té doby to dělám pořád, i když ty pochodně už vypadají úplně jinak. 

Vlastně je to stejné jako točení s poikami. Spousty triku je stejných, některé se pochodněmi dělají lépe, některé hůře. Některé triky s pochodněmi nejdou vůbec, a některé nejdou naopak s poikami. Ale 80% je proveditelných u obou nářadí. Točení s pochodněmi chce podstatně více fyzických sil. Tím myslím v pažích a chce to rozumně ohebné zápěstí. Pochodně se totiž při točení drží v ruce, nejsou upevněny a tak záleží na stisku prstů. Naučení ovládání pochodní je určitě delší než u poiek. Na rozumné vystoupení je ta doba tak 2 roky. :-)) Odměnou je podstatně lepší kontrola při vlastním točení. Pro děvčata, pokud to zrovna není hrdinná bojovnice Xena, je točení s pochodněmi zapovězeno.

Pochodně domácí výroby na točení.

 

  

Pochodně na osvětlování nebo do průvodu či tance od www.tentwood.cz.

Pochodně jsou zhotovené z rolované textilie napuštěné netoxickým parafínem, natočené na ručně opracovanou rukojeť z přírodního dřeva. Použité materiály zaručují dokonalé shoření bez odkapávání. Jsou určeny pouze pro použití v exteriéru.

 

Svingové tyčky:

   Jsou to takové malé pochodně pro ženy a dívky. Délka je v podstatě totožná s žonglovacími kůžely. Na jednom konci kulička, která se drží v dlani a na druhém konci je namotaný kevlar. Technika točení je společná s technikou vystoupení moderních gymnastek s kůžely. Mimo videa z Francie jsem neviděl, s tímto nářadím někoho vystupovat. Výjimku tvoří vystoupení v naší skupině. Pro muže je točení se svingovými tyčkami zapovězeno, na to si mají vzít pochodně.  První varianty točení mě ukázala moje žena, bývalá moderní gymnastka. :-)

 

 Svingové tyčky od výrobce HENRYS, celková délka 52 cm. 

   

Vějíře:

   Kde je původ, nevím. Prostě orientální tanečnice vezmou něco na způsob vějíře a dělají se s nimi nějaké pohyby. Točení to moc není, spíše je to dovršení ladného tanečního pohybu.

   Při tanci s vějíři, lze použít mnoho prvků s pochodněmi. Jen to chce mít ohebné zápěstí, aby se vějíři nemlátilo o sebe. Na druhou stranu lze kombinovat prvky pozic rukou z orientálního tance - vějíře se zápěstím různě natáčejí, aby vypadaly co nejlíp. Fígl je v přechytávání vějíře, kdy se drží jednou palcem dolů a podruhé opačně. Celkově se fantazii meze nekladou.
   Pokud to vezme do ruky muž, měl by mít cit pro scénický tanec a pro tvorbu choreografie jinak bude vypadat směšně..

 

Jeden z možných tvarů vějíře.

 

Další hračky:

Ohnivé švihadlo:  Prostě švihadlo vyrobené z lana, jak jsou ohnivá lana.

Fire Devilstick:  Ohnivé provedení Delilsticku. Létající tyčka která na konci může hořet. 

Ohnivé míčky a kůželky:  To vše na ohnivé žonglování.

Ohnivý bič:  Bič který hoří a dá se s ním práskat.

 

Akáda